Loutkové divadlo

Přestože nebyl můj, pamatuji si tento skvělý dárek, který dostaly sestřenice, jako dnes. Divadélko dostaly od svého dědečka a protože to byl velký kutil, nekoupil divadlo nové, ale starší, přesto krásné a opravil ho.

Pódium a stěny byly v pořádku, ale loutky byly různě pokřivené, některé dráty natažené, jiné měly ulomené nosy… Hlavičky byly hliněné, natřené barvami a vypálené, zbytek tělíčka byly jen silnější dráty a oblečení. Ještě ručičky a nožičky, které byly na koncích rukávů a nohavic, nebo vykukovaly z pod sukně, ještě ty byly hliněné. Dědeček loutky spravil, natřel a my jsme hraním si s ním strávily neuvěřitelné hodiny. Doteď si pamatuji, jak krásně klapaly nožky po dřevotřískovém pódiu a jakou barvu měla maličká opona, kterou jsme při každém představení pyšně spouštěly a zase vytahovaly.

Není to dárek levný, ale jistě na něj vaše děti nebo vnoučata hezky zavzpomínají ještě za spousty let.